Zpět ale k mokru – toho jsem si nejvíce užil, jak se dá očekávat, na nezpevněných cestách. Poprvé se kolo stalo neovladatelným ke konci polní cesty mezi Rvenicemi a Seménkovicemi. V takovém roztomilém, mými světlomety vykresleném lesíku, který mě těsně obklopoval ze stran a shora větvemi, zespoda trávou, jsem najednou cítil, jak je kolo najednou neovladatelné. Přední kolo šlo na jednu stranu, zadní na druhou, nohy mi vyletěly z pedálů a já, než jsem je stačil znovu chytit, ztratil rychlost a má, do tohoto okamžiku ještě celkem čistá, běžecká bota se zabořila do bahna. To se opakovalo ještě mockrát, takže mé boty konečně pochopily, jaké je si sáhnout na dnou a chodidla, že v tom vlhku se dá také nějakou tu chvilku existovat.

Ze všech nejvetší překvapení této výpravy na mě bylo připravené mezi Bítozevsí a vesničkou Tatinná. Tam jsem měl cestu naplánovanou podél pole, kde měla vést cesta. Ona vedla, místy byla dobře sjízdná, místy jsem si hrál na plochodrážního závodníka, ale asi po sedmistech metrech se ztratila a mě nezbylo, než pokračovat po okraji pole, které naštěstí nebylo rozbahněné, ani čerstvě zorané, přesto se po něm díky velkým nerovnostem, kamenům a mému slábnoucímu světelnému vybavení, jelo opravdu špatně. Nejsnesitelnější to bylo přímo u okraje, jenže tam byly zase stromy s větvemi, kterým se dalo jen těžko vyhýbat. Najednou, když zrovna nevadily větve, měl jsem pocit, že na mě z porostu na okraji pole něco vyskočilo a zakouslo se mi to do levé nohy v oblasti kotníku. K mému překvapení to byl jen dost těžký shluk velkých bodláků, který se mi podařilo z nohy snadno odstranit, ale dostat ho z mých pletených rukavic, to už bylo na delší zastávku.

Z výletu mám ale skvělý pocit. I za umělého osvětlení jsem si užil architektonicky zajímavých obrazů malých vesnic, do kterých bych se jinak nedostal, adrenalinu ze sjezdů a krizových situací, příjemné bolesti svalů při výšlapech a především nádherného pocitu vždy, když jsem kdesi v pustině zahlédl světýlko, které značilo přítomnost civilizace.

Trasa výletu na Endomondu: http://www.endomondo.com/workouts/qBwhG-YYRlw

Dostal jsem se náhodou k tomu, abych nainstaloval na tento můj zapomenutý blog novou verzi WordPressu, která mě dost vyděsila. Nechci tím říct, že by byla špatná, naopak. Spíš jsem nečekal tolik radikálních změn – vždyť uběhly přece jenom tři roky! To ale ovšem stačilo k tomu, abych si zcela odvykl na podstatu tohoto redakčního systému.

Po instalaci stačilo vyřešit pár drobných problému s hromadou spamu a nefunkční češtinou, které se nastřádaly během těch tří let, co jsem tu nebyl a můžu tu zase fungovat. Třeba sem i něco napíšu, když už si teda platím tu doménu. :-)

Není řeč o ničem jiném, než o serveru Heureka.cz. Tento server funguje zatím jako beta-verze, což se zřejmě podepisuje jak na účasti návštěvníků, která je zatím docela nízká, tak na databázi produktů. Sám si už nepamatuji, jak jsem k tomuto serveru přišel já, ale každopádně jsem si ho po chvilce prohlížení oblíbil natolik, že mě to přimělo zaregistrovat se.

V čem to vlastně spočívá a o čem to pořád mluvím? Model serveru je jednoduchý: je tam databáze výrobků a obchodů, které může uživatel hodnotit, psát krátké recenze, diskutovat o nich nebo přímo přidávat detaily – toto jsou většinou úlohy uživatele, který výrobek vlastní nebo s ním má nějakou zkušenost. Podobně to platí v případě obchodu až na to, že ten většinou nemůže ten obchod vlastnit. :) Když se na to podívám z druhé stránky – tedy z pohledu uživatele, který výrobek nevlastní, ale hledá, jsou mu k dispozici všechny tyto údaje, hodnocení, mini-recenze, diskuze, ale hlavně porovnání cen na jednotlivých obchodech.

Uživatelské prostředí je celkově dobře zpracované. Sice se z grafického hlediska nejedná o nic závratného, hlavně použití písem je slabší, ale co se týče funkcionality a praktičnosti, funguje server výborně. Musím pochválit systém vyhledávání produktů, kdy se v levém sloupci postupně navolí minimální a maximální cena (buď pomocí praktického posuvníku nebo parametricky), výrobce a různé parametry, jenž se týkají právě zvolené kategorie výrobků.

Po několika dnech užívání a zkoumání serveru Heureka.cz, jsem stihl být nadšený, zklamaný a dokonce i trochu vystrašený. Nadšení převyšovalo už jen díky konceptu a zpracování serveru, proto teď upřesním ty další dva pocity z předchozího výčtu. Zklamaný jsem byl tehdy, když jsem nenašel kategorii výrobků, která mě v tu chvíli nejvíce zajímala. Stalo se mi to třeba při hledání kolečkových bruslí nebo flash-disků. Také jsem byl trochu zklamaný, když jsem v nabídce fotoaparátů nenašel můj rok starý foťák, který jsem chtěl ohodnotit. Teď přejdu k tomu, proč jsem měl pocit strachu. Začal jsem se trochu bát, když jsem si uvědomil, že se každý může na mém profilu podívat, co že to právě vlastním. Každý se může podívat, co že to mám doma třeba za drahou elektroniku a v případě, že mám v profilu na Heureka svou fotku, věk a nick, který užívám i kdekoli jinde a ten člověk, co si to prohlíží by mohl být třeba někdo, kdo má zálibu, že se občas přijde tajně podívat do cizího bytu, mohl by být, v případě že se o mě podle informací v profilu zadaných dozví vše potřebné, docela problém. Z tohoto důvodu bych doporučil, aby si potencionální uživatelé serveru Heureka zachovali určitou anonymitu.

Možná jsem až moc lehkomyslně zvolil název článku, kterým jsem zbytečně nafoukl jeho význam, ale nějakým způsobem na sebe článek upoutat musí a je na každém čtenáři, jak ten titulek bude brát. Stejně tak záleží na každém uživateli internetu, jak bude brát server Heureka.cz.

Určitě si už mnoho z vás všimlo, že něco není v pořádku, že většina souborů má po stažení nulovou velikost a že to vlastně vůbec nefunguje. Velice se za to omlouvám. Teď by už všechno mělo být v pořádku.

Teď následuje výčet některých důležitých novinek týkajících se sekce Ke stažení:

1. Soubory jsou v jednotlivých kategoriích řazeny sestupně dle nejnověji přidaného.
2. Bohužel, musely zmizet informace o velikosti souborů, ale to by snad už v dnešní době nemělo nikomu příliš vadit. Pokud bude soubor neobvykle velký (např. bude mít více než 10 MB), určitě na tuto „abnormalitu“ upozorním v popisu souboru. ;)
3. Každá MP3 už je a bude vždy pečlivě otagována v ID3 v1.1.

Dnes jsem se rozhodl představit šestku serverů, na kterých trávím ve svém volnu nejvíce času:

www.google.com
Bez tohoto serveru si už neumím představit vyhledávání na Internetu. Rychlost, možnosti, schopnosti, mapy, databáze a aplikace tohoto kdysi jen vyhledávacího stroje jsou prostě nenahraditelné. Na tomto serveru využívám hodně z toho, co nabízí – jen ntak namátkou bych uvedl mimo vyhledávání určitě Gmail (emailová schránka), Analytics (perfektní webové statistiky), Docs (online office), Calendar, Picasa (webové album pro fotografie) a samozřejmě nedám dopustit na mapu světa. Stránka s aplikacemi, které používám se stala domovskou stránkou v mém webovém prohlížeči a tak není divu, že je Google v mém žebříčku nejnavštěvovanějších serverů na prvním místě.

www.bandzone.cz
Jelikož mám rád hudbu a rád sleduji spíše nezavislou než komerční tvorbu, už si český Internet bez Bandzone.cz neumím představit. Jsem rád, že si tento server za tak krátkou existenci získal tolik příznivců – ono se vlastně není čemu divit, protože tento server hodně chyběl jak muzikantům, tak jejich fanouškům. Do popředí se v současné době dostává heslo: „Kdo není na Bandzone, jakoby nebyl!“

www.youtube.com
Tento server nabral tak neuvěřitelně rychle na popularitě, že jsem se této vlně senzace neubránil ani já. Zařadil jsem se do té ohromné masy lidí, která najednou začala mít obrovskou potřebu povídat si se světem prostřednictvím videa. Baví mě třeba jen tak namátkou projíždět videa, pravidelně zjišťovat, jaká jsou nová videa v mém okolí – k tomuto účelu používám často klíčová slova: Chomutov, Jirkov, Kadan. Vždy jsem velmi rád, když narazím na nějakého produktivního českého „Youtubera“.

www.lide.cz
Musím přiznat, že ač nemám Seznam.cz v lásce, jejich diskuzní fóra jsem si oblíbil. Kdyby neměl Seznam takový obrovský náskok před ostatními službami, rozhodně by se netěšil tak uspokojivé návštěvnosti, ale on ho má, no…

www.csfd.cz
Nejsem sice nějaký obzvlášť velký filmový fanda, ale na film se podívám rád a když už jsem u toho tak se o něm rád něco dovím a rád ho i ohodnotím – to je důvodem, proč si našel v tomto článku místo i tento server.

www.grafika.cz
O tomto serveru se nedá přímo říci, že by mě bavil, přesto ho navštěvuji často. Je to známka toho, jakou dělám profesi. :)

Sám pracuji v reklamní agentuře, kde tato otázka často zazní. Proto jsem se ze srdce zasmál, když se mi dostal do mého e-mailového klienta odkaz, který neřeší pouze tento problém, ale také zasahuje do jiných oblastí (např. přiměřená velikost loga, volba fotografií atd.). Připomnělo mi to téměř každodenní zkušenosti z komunikace s našimi klienty. Netuším, jaké procento z již tak malého množství návštěvníků mých stránek to osloví, ale beru pomalu jako povinnost, abych se o to podělil. Mrkněte tedy na stránky:

www.makemylogobiggercream.com

Těm, co je zajímá jaký hosting jsem využil, prozradím, že se jedná o nabídku serveru Forpsi.cz. Nabízejí totiž k zakoupené doméně hosting zdarma, jenž má parametry, které se mi zdají vzhledem k mým požadavkům dostačující.